Za vším hledej odhodlání

Když vidím můj první stroj, vzpomenu si na dobu, kdy jsem k němu usedala a učila se šít:).


Jak mi dal zabrat i obyčejný polštářek..
Jak jsem seděla hodiny u různých videí a hltala návody, co a jak dělat..


Na začátku mě ani nenapadlo, že bych mohla JÁ prodávat.

A ten pocit, když jsem poslala první balík.. Bála jsem se, že to není dost.. že se to nebude líbit.. že to není ušité pořádně..
No a s každým dalším odeslaným balíčkem mi chodily od zákaznic zpětné vazby, jak je to úžasné, kvalitní, precizně zpracované..

Touha po tom, aby něco v našich očích bylo dokonalé, je často jen záminka k tomu, abychom to nezačali dělat.


Dneska už tvořím na průmyslovém stroji, protože obyčejný bych zavařila… kolem sebe mám regály s látkama a velkou zásobu krabic na posílání balíků..


Zpětně jsem ráda za to, že jsem překonala strach a šila i s pochybami..
Nikdy totiž nejsou dokonalé podmínky a kdybych čekala a čekala, svět by byl teď chudší o všechny výrobky, které jsem už za vámi poslala:).

Mohlo by se vám také líbit...